Čas letí. Hnědé kuřice za rok doplnily bílé kuřice. Slepice obou barev dva roky spolehlivě snášely. Co slepice a den, to krásné vajíčko.
Již čtrnáct dní si v kurníku zvykají nové kropenaté kuřičky. Jedna z kuřiček se lekla a vzlétla vysoko do koruny vzrostlé jabloně. Přesvědčila nás, že slepice je výborný a šikovný letec.
Velikonoce na apríla a jaro nikde. Zima a zima. Slepičky si hledí svého a snášejí vajíčka. Na jednom vajíčku se objevila prapodivná zrnka. Začala jsem pátrat po internetu a bližším okolí. Jednalo se o abnormalitu vylučování uhličitanu vápenatého na skořápce vejce, která se po třech dnech sama urovnala a zmizela. Ale já vyvolala zoufalou diskuzi na internetu. Fotila vejce makrofotografií i pod mikroskopem a zkoumala podezřelá zrnka. Dotázaný veterinář se omluvil, že častěji než slepice vídá papoušky a že paraziti asi vypadají jinak. Na fotografiích je patrné, že rozdrcená vaječná skořápka i rozdrcená zrnka mají stejnou strukturu. Zbylo pár fotek a potvrdilo se úsloví – samo přijde, samo odejde.
Od půlky prosince do půlky února jsme denně ve snášedle nacházeli na hromádce 5 vajec. Děnně snášely všechny hnědé slepice a jedna nebo dvě černé slepice. Kdybych věděla která z černých slepic určitě nenese, šla by bez milosti do hrnce na polévku. Jenže já nic nevěděla, tak jsme vyčkali.
Mezi sněhovými vločkami se žlutí jehnědy lísek a ráno za tmy cvrlikají ptáčci. Začíná předjaří. Slepice vítají jaro a ve snášedle je neuvěřitelných osm vajec. 100 % snáškovost! Za dva roky se slepicemi by se 100 % snáškovost dala na prstech jedné ruky spočítat.
Můžeme spekulovat, zda za 100 % snáškovost může více pšeničného šrotu v krmítku nebo celoodpolední výlet slepic na bezobratlou havěť do skleníku.
Slepice jsou za krátkého zimního dne už kolem páté odpoledne na hřadě. Je jim v kurníku teplo a bezpečno. Jelikož mají slepice vchod do kurníku přes den i noc stále otevřený, obávali jsme se silných mrazů. Slepice v tomto režimu přebývaly s nezměněnou snáškovostí i při -20 °C v noci. Slepicím jsme celou zimu svítili (a topili) 5 W žárovkou od 4 do 7 hodin. Delší svícení nebylo možné, protože kdákání slepice před sedmou je nežádoucí, obzvláště v neděli si my i sousedé rádi přispíme.
Velká novina. Kuřice začaly snášet, jsou z nich velké hnědé slepice. Nejprve začal být ve snůšce vajec zmatek. Skoro denně bylo v kurníku rozkřáplé či sežrané vejce od černých nosnic a vedle menší vejce hnědé. Bylo o třetinu menší a skořápka skoro nerozbitná. Po čtrnácti dnech máme v kurníku čtyři hnědá vejce od hnědých slepic a jedno či dvě světlé vejce od černých slepic.
Černé slepice spí na hřadě nad trusným stolem. Hnědé slepice spí na zemi v kurníku. Ve snášedle už nikdo nespí, tam musí být čisto na snášení vajec.
Nastává období žízně. Vodu nosíme denně vlažnou, protože za chvilku promrzá v kus ledu. Slepice se kolem teplé vody shromáždí a zhluboka pijí. Mají to jako teplý čaj. Slepice připomínají plameňáky – jsou načepýřené a jednu nohu mají schovanou v teple u těla.
Slepice začaly přepeřovat. Po celém kurníku je spousta černého peří. První slepice si vyškubala peří na krku, z obou křídel a pod prdelkou. Počasí podzimní plýskanice ji donutilo načepýřit na zahřání všechno peří co zbylo. Husí kůže po těle slepice prozrazovala, že je jí skutečně zima. Slepice vypadala uboze, no jako vypelichaná slepice, skoro na umření. Dali jsme trochu octa do vody a čekali, co bude dál. Po týdnu se na slepici objevilo nové peří. Brka rostou v ochranných trubičkách a slepice připomíná jehelníček. Místo peří všude spousta odloupané kůže. Nové peří je krásně černé a lesklé.
Nyní pokračují ve shazování peří další dvě černé slepice. Škubou ze sebe peří tak usilovně, až z nich crčí krev.
Když slepice přepeřuje, nenese vajíčka. Nastala vaječná krize. Máme od osmi slepic jen jedno vajíčko denně …
Hnědé slepice vyrostly do krásy, ale zatím jsou k ničemu. Stále ještě nenesou. Zajímalo by nás, zda se naučí chodit snášet vajíčka do snášedla, když tam zatím každou noc spí.
Po měsíci se situace na dvorku vytříbila. Kuřice už se nemačkají na plot, ale stále dostávají klofance od slepic. Slepice se nažerou a pak teprve přijdou na řadu kuřičky. Když slepice odpočívají, mají kuřice odvahu si přisednout a účastnit se poklidné chvilky při údržbě peří. To zas nevidí rád Quip, oběhne plot a vše uvede do pohybu.
Večer chtějí malé kuřice brzy spát a zalezou si do domečku. Po chvilce jdou spát i velké. První slepice vleze do domečku, pár ran zobákem a všechny kuřice s křikem a nedobrovolně vylétají z domečku. Nejprve se uloží do patra na bidlo slepice a teprve potom smějí do domečku kuřice. Do patra ani na bidlo je slepice nepustí. Kuřice spí na zemi a mohou být rády.
Přivezli jsme čtyři malá kuřata a zavřeli je do krabice v kurníku. Jednak aby si zvykla a jednak, aby je slepice neklofaly. Kuřata se bála v kurníku. Slepice se bály do kurníku.
Kuřata jsou ještě bez hřebínku, nedoopeřená. Mají se čile k světu.
Když jsme je pustili k ostatním, vytvořily se dva oddělené tábory. Černé slepice si hájí prostor a hnědá kuřata se jim snaží vše ukrást a ochutnat.
Kuřata se už čtvrtou noc naučila samostatně schovat na noc do kurníku. Dostávají spoustu klofanců a staré je nepouštějí k zrní a ani k zelenému žrádlu. Kuřata hlasitě křičí a utíkají se schovat do kraje výběhu.
Quip je nadšen. Má co sledovat a plašit.
Po týdnu jsme kuřatům osříhali křídla. Chytání kuřat připomínalo lov divé zvěře. Jana se smála, že kuřata jsou jak rtuť.
Kuřata nejsou ochočená, nežerou z ruky a nejdou za člověkem. Slepice je od nás vytrvale odhání.
Stejně jsme je pochytali a letky ostříhali. Nepotřebujeme tu letce po okolních zahradách a spí se v kurníku, ne na stromech.
