Od půlky prosince do půlky února jsme denně ve snášedle nacházeli na hromádce 5 vajec. Děnně snášely všechny hnědé slepice a jedna nebo dvě černé slepice. Kdybych věděla která z černých slepic určitě nenese, šla by bez milosti do hrnce na polévku. Jenže já nic nevěděla, tak jsme vyčkali.
Mezi sněhovými vločkami se žlutí jehnědy lísek a ráno za tmy cvrlikají ptáčci. Začíná předjaří. Slepice vítají jaro a ve snášedle je neuvěřitelných osm vajec. 100 % snáškovost! Za dva roky se slepicemi by se 100 % snáškovost dala na prstech jedné ruky spočítat.
Můžeme spekulovat, zda za 100 % snáškovost může více pšeničného šrotu v krmítku nebo celoodpolední výlet slepic na bezobratlou havěť do skleníku.
Slepice jsou za krátkého zimního dne už kolem páté odpoledne na hřadě. Je jim v kurníku teplo a bezpečno. Jelikož mají slepice vchod do kurníku přes den i noc stále otevřený, obávali jsme se silných mrazů. Slepice v tomto režimu přebývaly s nezměněnou snáškovostí i při -20 °C v noci. Slepicím jsme celou zimu svítili (a topili) 5 W žárovkou od 4 do 7 hodin. Delší svícení nebylo možné, protože kdákání slepice před sedmou je nežádoucí, obzvláště v neděli si my i sousedé rádi přispíme.