Na letošním EOJi byly opravdu moc pěkné parkury. Bohužel se nepovedl povrch a počasí se také nevyvedlo. Zažili jsme strašlivé teplo. Teplota se vyšplhala i k 35°C a za takovýchto podmínek se běhá špatně, dokonce se k tomu váže jedna velmi smutná událost, proto se domnívám, že se pejskům lépe běhalo minule, když pršelo.

V pátek jsme měli zahřívací trénink na procvičení překážek, aby další den pejsci i my věděli, jak tu vypadají zónové překážky apod. Tento den také proběhla veterinární prohlídka, kde si samozřejmě prohlédli psa, jestli je v pořádku a zdalipak máme splněné podmínky pro další běhání.

V sobotu proběhly dva běhy jednotlivců. Začínalo se Jumpingem, ve kterém jsme skončili s jednou shozenou laťkou na 20. místě ze 43 účastníků. A v poměrně těžkém Agility se třemi chybami (2 shozené laťky a skočená sestupní zóna z áčka) na 17. místě. Celkově jsme v jednotlivcích na 13. místě. Kdybychom ovšem neměli chyby, dopadli bychom v 1. běhu desátí a ve druhém druzí a celkově na 2. místě. Takže na další EOJ natrénujeme správně zóny a lepší techniku skoku.

V neděli se běhala družstva a i v tento den se začalo běhat bez zónovek. V Jumpingu jsme se třemi chybami ve družstvu skončili na 11. místě. V Agility našemu týmu rozhodčí udělil jen dvě chyby. Umístili jsme se jako čtvrtí a celkově na 6. místě. Škoda byla v chybách, bez nich bychom byly vždy první.

Rozhodčí: Fryand, Christian (CH), Garcia, Michele (FR), Grunder, Sasha (CH) a Lione, Angelo (IT).

Letos se konal Agility Europen Open Junior v rakouském Pinkafeldu. EOJ byl vydařený. Počasí závodníkům nepřálo, velkou část závodů propršelo.

Do Rakouska jsme vyrazili ve čtvrtek ráno z Prahy, druhá zastávka byla v Brně. Po hodinovém zdržení autobusu od české policie (kontrola technického stavu autobusu před odjezdem do zahraničí) a zaplacení pokuty jsme odjeli do Rakouska, objeli Vídeň a na místo jsme přijeli v odpoledních hodinách. Vybalili jsme si do pokojíků ve studentské ubytovně a šli na společné BBQ – barbicue. V pátek dopoledne byla veterinární přejímka všech psů a pak jsme dlouho čekali na půlhodinový trénink. Trénink byl na dvou pevně postavených sekvencích a vystřídat se mělo skoro 30 českých týmů. Kolem stálo spousta lidí a hlasitě štěkali psi. Vyzkoušeli jsme si Indiánkem překážky, na kterých se další dny běhalo. Indy hezky přeskakoval skočky, zónovky ho také nepřekvapily. V 17 hodin bylo oficiální zahájení mistrovství. Všichni účastníci se za deště shromáždili na fotbalovém hřišti, byly dlouhé proslovy a vztyčeny vlajky všech zúčastněných zemí. Následovala slavnostní večeře a diskotéka.

V sobotu se běhalo mistrovsví jednotlivců – agility, pak jumping. Nervozita a napětí bylo obrovské. V jednotlivcích jsem byl s Indym v bezchybném agility běhu 24. ze 67 závodících v Large Childern. V jumping běhu jsme se diskvalifikovali. S Indym jsme běželi do rychlosti a Indy se místo stažení na Áčko rozeběhl do oblíbeného látkáče.

V neděli se běžel open družstev. Ve družstvech Large bylo 46 týmů. V jumpingu družstvo končilo s jednou chybou na úžasném 5. místě. Indy běžel hezky, ale diskvalifikoval se na obtížnější skokové sekvenci. V druhém agility běhu hodně záleželo na doběhnutí, bezchybnosti a rychlosti. První závodnice se bohužel diskvalifikovala. Ostatní z družstva už tedy museli doběhnout. Na naprosto promáčeném terénu se nám moc nedařilo. S Indiánkem jsme doběhli, ale měli jsme 3 chyby. V součtu družstev končil náš Czech Large 2 tým jako devátý.

Po doběhu následovalo vyhlášení výsledků. Česká reprezentace byla úspěšná, odvážela celkem 14 pohárů. Ceremoniál končil až v půl desáté, dojezd do Prahy byl ve 2 hodiny ráno.

Parkury by podle Kuby mohly být i trochu těžší. Organizace akce byla výborná, většina komentářů pouze v němčině. Byly to hezké závody, ze kterých jsme získali cenné zkušenosti a hezké vzpomínky.